Zdař, jmenuji se Matouš Hanžl, je mi 21 let a na šachtě působím již třetím rokem. Dělám zde průvodce, bagristu, mašinkáře, no zkrátka vše, co je zrovna potřeba. Studuji VOŠ v Děčíně a dělám vlakvedoucího u JHMD.
Do Chrustenic jsem se dostal až na druhý pokus, první byl asi před 6 lety, kdy jsem Mikimu psal e-mail, že bych rád dělal průvodce. Na ten mi ale dodnes neodpověděl. Druhý pokus byl již úspěšný. Jeden den jsem byl na prohlídce jako návštěvník, druhý den už jsem se zaučoval na průvodce. Zaučení na strojích probíhalo pár minut a bylo zakončené slovy „to se naučíš za pochodu“.
První prohlídky byly dost kostrbaté, než mi to vlezlo pod kůži. I teď mám ale každou prohlídku jinou.
Nějaký zážitek, který by stál za to sem napsat? No, to bych tu byl hodně dlouho, kdybych měl převyprávět vše. Ani nevím, který bych pro vás měl vybrat. Jedna věc by se ale našla. Není to zážitek, ale za napsání to stojí. Poznal jsem zde svou partnerku do života Anežku. Ona vám o sobě také jednou něco napíše.
Kdybych měl ale přece jen vybrat nějaký zážitek, byl by to ten, kdy jsem napálil báňské záchranáře. Při oslavách 25 let muzea jsme u bagru dělali scénku se záchranou zavaleného horníka. Oběť závalu byla drobná lehká slečna, konkrétně to byla Kamča, o které už jste se mohli tady na webu dočíst. Já jsem ovládal bagr. Na poslední prohlídku jsme se ale domluvili, že si role prohodíme a vystřelíme si tak ze záchranářů. Místo drobné slečny museli najednou ošetřovat pořádného chlapa, který na ně navíc plival kečup, aby to za to opravdu stálo. Na jejich výrazy nikdy nezapomenu.
Práce zde je velice zajímavá, dostal jsem se díky ní na spoustu zajímavých míst, jako je třeba bývalý důl Rako – Lupky, důl Skalka v Mníšku pod Brdy nebo třeba štoly u lom Ameriky. Doufám, že se na spoustu takových míst se ještě budu moct podívat. Na šachtě bych rád získal ještě mnoho zkušeností a zážitků a prožil zde ještě hodně skvělých sezón.
Zdař Bůh!
