Přemýšleli jste někdy, kdo stojí za těmito webovkami nebo třeba za Hornickým plátkem? Tak to jsem já. Jmenuji se Anežka a na šachtě působím třetí sezónu.
Poprvé jsem na šachtu přijela jako návštěvník se svou rodinou. Popravdě se mi tam tenkrát vůbec nechtělo, nějaká díra v zemi mě vůbec nezajímala. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem před pokladnou viděla v akci mašinku. Přišli jsme chvilku po desáté, a tak jsme skoro hodinu čekali na další prohlídku. Toho využila moje mamka a oslovila kolemjdoucího permoníka. „Nejste vy náhodou nějakej Miki?“ vypravila ze sebe. Miki jí naprosto v šoku přikývl. Dva ukecaní si chvilku povídali a zjistili, že se znají z železnice. Po chvíli povídání přišla Mikiho oblíbená věta: „Máš na léto nějakou brigádu?“ Chvíli jsem zděšeně pozorovala jeho živé vyprávění a pak jsem se rozhodla, že se teda podívám, jak ta prohlídka vypadá, a pak mu teprve odpovím. No, druhý den už jsem byla v montérkách připravená do akce. Neměla jsem ještě ani text, takže jsem tam spíš zevlovala a pozorovala dění kolem sebe.
Zaučení proběhlo velice rychle. „Tak, tohle je bagr. Tahle páka ovládá lžíci, tahle pojezd. Jdeme dál,“ vychrlil na mě. „Tady máme vrtačku. Jedna páka, druhá páka, třetí páka a vrtáš. No a je to. To se naučíš za pochodu,“ řekl a vyvedl mě ven. Na co si to zkoušet, to se přece naučím za pochodu. Venku už na mě čekala mašinka, jenže Miki někam odběhl a chopila se mě Manča. Ta mi sice hezky ukázala, jak se jede dopředu, ale zapomněla zmínit, jak to vlastně brzdí. Nezapomenu na její výraz, když za mnou běžela a křičela: „Stůj!“
Další týden už jsem vedla svou první prohlídku. Byla jsem tam tenkrát s Míšou, který už se vám také představil. Dva zelenáči, to by bylo, aby se něco nepokazilo. Míšovi dvakrát vypadla elektřina a já jsem se málem zbláznila. :D Na mou první prohlídku přišla opravdu veliká skupina starších lidí. Poprosila jsem Míšu, aby šel raději se mnou, kdyby se nějakému staříkovi udělalo špatně. Dodnes to považuji za nejlepší rozhodnutí! Nejdřív se mi zasekla vrtačka a zoufale jsem volala na Míšu, což návštěvníky pobavilo. Rozklepaně jsem tedy pokračovala dál. A u bagru to přišlo! Myslím, že tahle potvůrka vycítí můj strach. Ten rok jsme spolu totiž měli hned několik potyček. A první přišla právě na této prohlídce. Bagr se najednou začal naklánět na mě, vyskočil z kolejí a tlačil mě ke zdi. Míša naštěstí včas zareagoval a vypnul přívod vzduchu, takže bagr povolil a nerozmačkal mě. Naprosto otřesená a se slzami na krajíčku jsem přistoupila k naší skupince a přemýšlela jsem, co jim řeknu. Naprosto skvělí staroušci mě začali uklidňovat, jedna paní mi dokonce dala bonbon. Jejich přístup mě potěšil a dojal, dál už jsme pokračovali s úsměvem na tvářích. To léto mi bagr vyskočil ještě asi třikrát, dodnes z něj mám opravdu strach.
Na šachtě jsem získala spoustu zkušeností, vzpomínek a jednoho parťáka do života. Snažila jsem se co nejvíc zapojit, a tak jsem si toho na svá bedra naložila asi až moc. Momentálně spravuji webové stránky, sociální sítě, e-mailovou schránku a vytvářím pro vás každý měsíc Hornický plátek. Vše dělám ve svém volném čase a mám k tomu spoustu dalších aktivit, tak jako všichni ostatní. Teď jsem spoustu těchto věcí přehodila na své kolegy a jsem jim za pomoc opravdu vděčná.
