Ahoj, já jsem Monika Peckertová. Jsem z Vejprnic, což je taková větší vesnice hned vedle Plzně. Je mi 17, jsem skaut a chodím v Plzni na gymnázium. Na šachtě jsem zhruba rok. Asi vás zajímá, jak se holka z Plzně dostane k průvodcování v Chrustenicích. No, vlastně právě díky skautu a jednomu z mých kamarádů, průvodci Míšovi, o kterém jste tu už slyšeli. Byl to totiž právě on, kdo nás s oddílem vzal do Chrustenic na výpravu. Byli jsme tam sice jen na jedno odpoledne, ale náramně jsme se bavili. Obzvlášť, když nás Miki nechal vozit se na drezíně a v prázdném huntu, dokonce nás i nechal zkusit si řídit mašinku (samozřejmě pod jeho odborným dohledem). A právě po tom, co jsem si zkusila řídit mašinku, mi Miki nabídl, jestli bych nechtěla být průvodkyní. Nejdřív jsem si nebyla moc jistá, protože jsem se před tím o hornictví moc nezajímala, ale protože to znělo jako opravdu zajímavá zkušenost, a navíc mám obecně ráda podzemí, jsem nakonec nabídku přijala. Teď jsem opravdu ráda, že jsem to udělala, protože jsem na šachtě poznala spoustu skvělých a zajímavých lidí. K mému štěstí se tak navíc stalo na podzim, takže jsem měla poměrně dostatek času na to, abych si doplnila znalosti.
Co se týče zážitků, tak těch mám i jen za ten jeden rok poměrně dost. Díky šachtě jsem se dostala na místa, která bych nejspíš jinak neviděla, a do situací, které bych jinde nezažila. Spoustu skvělých zážitků mám třeba z focení kalendáře a podobných akcí, kde jsme si užili spoustu legrace. Svůj asi nejsilnější zážitek mám z první prohlídky, kterou jsem prováděla. Sice jsem ji nevedla sama (vedli jsme ji společně s jednou kamarádkou, která byla také nová), ale i tak jsem z toho byla dost nervózní. Většina prohlídky proběhla hladce, ale na konci přišel vláček, a to byl právě můj kámen úrazu. Bohužel jsem neodhadla rychlost a v zatáčce u výstupní stanice jsem vykolejila mašinku. Naštěstí to nebylo nic až tak vážného. Naši skupinu si rychle přebral Míša, a tak si toho nikdo z návštěvníků ani nevšiml. Pak už jsme jen doběhli pro Mikiho s Matoušem, aby nám pomohli vrátit mašinku zpět na koleje, a vše bylo zas v pořádku.
Provázení mě opravdu baví. Nejraději mám prohlídky se zvědavými dětmi, které si chtějí všechno vyzkoušet a hodně se ptají. Je to pak mnohem větší zábava. Opravdu doufám, že mě to tak bude bavit i nadále a že na šachtě zůstanu ještě dlouho. Věřím, že i kdybych na ni v budoucnu už neměla tolik času, vždy se tam budu ráda vracet.
